O nás

Druhý den ráno se velice rychle zařazuji do pracovního procesu. V 6:15 startuje Neil naftový generátor, aby po celé farmě fungovala elektrika. Vstávám a s holkama se scházíme v kuchyni. Musíme nakrájet a opéct velký kus slaniny. Od půl osmé začínají přijíždět autobusy s turisty. Zájezdy vyráží z Alice Springs a tato farma slouží jako občerstvovací stanice. Chystáme lidem podle objednávek sendviče, vaříme kávu a čaj. Odvážnější si mohou za 4 dolary vyzkoušet krátkou jízdu na velbloudech. Když pomine ten největší nával turisů, uklízíme. Toni zametá krám, já se vrhám do uklízení záchodů. Poslouchám přitom hudbu z diskmena, aby mi šla práce rychleji. Kolem dvanácté je oběd a trochu odpočíváme. Odpoledne je klidnější. Když nemám na práci něco kolem krámu, jako například ometání venkovní zdi od prachu, mytí oken nebo odstraňování pavučin ze židlí (i s jedovatými pavouky), získávám informace o velbloudech. Učím se s nimi zacházet, jak je vodit, pokládat a jezdit na nich. Luke je trpělivý a povídá mi o těchto bestiích úplně všechno. Často se mohu připojit ke skupince turistů a jet s nimi na vyjížďku na jednom z velbloudů. Na půl hodinové vyjížďce stihneme objet kopec u farmy. Na hodinovou vyjížďku míříme přes silnici do červených písečných dun. V 17 hodin velbloudům i nám práce končí. Navázáni za sebou do řady se odvádí k sedlovně, kde se jeden po druhém odsedlají a pouští ke krmení. Postupně se nakrmí všechna zvířata. Tím je hotovo a jdeme si vařit večeri. Večery bývají velmi klidné. Kolem 21:30 Neil vypíná naftový generátor a to už nemáme šanci si na nic posvítit. V klidu, každý ve svém pokoji, usínáme.

Během mého pobytu na farmě, lidé mluví o blížících se velbloudích dostizích. Začínám se o to zajímat více. Úplně první velbloudí dostih v Alice Springs se běžel podél řeky Todd. Účastnil se ho Noel Fullerton a Kurt Posel. Dostih začal jako výsledek hádky v hospodě. Je spousta verzí, co se dělo pak, ale říká se, že Kurt obešel pravidla. Závodil totiž na velbloudici, jejíž čerstvě narozené mládě uvázal u cíle. Samozřejmě Noel prohrál.

Tento rok to bude již 31. ročník Alice Springs Lions Camel Cup 14. července 2001. Moje práce má na farmě skončit koncem měsíce. Tuto příležitost si však nechci nechat ujít. Ptám se proto Neila, zda bych zde mohla do Camel Cupu zůstat. Souhlasí.

Povídám si s řidiči autobusů, co k nám přiváží turisty. Ptají se mě, jestli se zúčastním dostihů. Ne, říkám, to není možné. Nicméně, vrtá mi to hlavou. Nakonec se ptám Neila, zda bych mohla také závodit. Úplně s ledovým klidem povídá: „Ok, mate, I’ll give ya a race“. Od té doby nemluvíme o ničem jiném, než o dostizích.

V pátek 13. července nakládáme 18 velbloudů na kamión a odváží se do Alice Springs.

Je 14. července 2001. Ráno ještě musíme odvařit snídaně pro turisty, ale pak zamykáme obchod a odjíždíme do Alice Springs na CAMEL CUP. Hladina adrenalinu v mém těle je na nejvýšším bodě. Žaludek mám sevřený napětím. Registruji se jako jezdec a vodič velbloudů. Všechny zvířata stojí uvázána v ohraničeném prostoru, jsou nasedlána a očíslována. Všude je již spousta lidí a také stánků s občerstvením.

V 12:30 je zahajovací ceremoniál. Vedeme všechny velbloudy za sebou podél trati, aby jí poznali. Na hrbech sedí břišní tanečnice.

Závody začínají. První 4 dostihy jsou kvalifikační. První tři až čtyři velbloudi z každého dostihu postupují k účasti do hlavního dostihu Camel Cup. Jsem vypsaná na druhý dostih Hertz Third Annual Camel Dash na velbloudici Moana. Nasazuji si helmu, nasedám na Moanu a vodič velbloudů mě odvádí na start. Postupně si vedle sebe sedá 10 velbloudů. Jakmile dosedne poslední, rozhodčí dává povel ke startu výstřelem. Zvířata se v mžiku zvedají a cválají kupředu. Právě v této chvíli, kdy se Moana zvedá, mi vypadávají nohy ze třmenů a ztrácím otěže. Nezbývá mi nic jiného než se pevně držet. Moana statečně běží, nicméně dobíhá jako pátá. Mám z té divoké jízdy odřené nohy a pomlácený zadek. Jsem ráda, že jsem nespadla. Moje ješitnost je však uražena a přemítám o tom, že si musím napravit reputaci. Přece malá Češka neodjede z tohoto místa jako špatný jezdec. Jdu za Neilem, který vypisuje jezdce do dostihů a prosím ho, aby mě napsal ještě na jeden dostih. Udělá to. Mezitím se jedou další dostihy. Je to ohromující. Vodím velbloudy na start. Když odpálí start, musím se rychle uhýbat velbloudím nohám. Jsou všude a lehce člověka zasáhnou, pokud si nedá pozor. Jede se Camel Cup. Účastní se ho 14 velbloudů a je to fofr. Jede se také Honeymoon Handicap. Startuje chlap, cválá do půlky tratě a tam nabírá do sedla ženu. Někdo při tom velblouda zastaví, někdo jen přibrzdí a vyšvihne ženu do sedla. Oba cválají do cíle. Tento dostih vyhrává Luke s Toni z naší farmy. Opravdu velká zábava je Bareback race, závod bez sedel. Většina jezdců však závod nedokončuje. A pak je tady závod číslo 9, The Space Base Cup. Neil mě vypsal na velblouda Legs. Soustředím se již od začátku. Pro jistotu si zkracuji třmeny. Můj vodič mě uklidňuje a velblouda pokládá na start. Hodně se v sedle zakláním. Pomáhá mi to se udržet při prudkém startu velblouda. A Legs běží. Přímo letí. Přede mnou nikdo nejede, otáčím se dozadu a všichni jsou za mnou. To mi dodává ješté více adrenalinu a Legse popoháním. Jsem v cíli jako první! Stalo se, co nikdo nečekal, nikdo z místních a natož já. Zažívám nepopsatelný pocit vítězství!